...In loving memory...

2. listopadu 2006 v 20:33 | Kájuš |  Deep in my mind
Zvláštní. Většinou na Dušičky vždycky prší, jako by obloha plakala pro zemřelé, ale dnes poránu se snášel na krajinu sníh. Měla jsem strašnou radost, když jsem se ráno vyhrnula a s Izou ven a bílé vločky poletovaly vzduchem... Žádný pláč, jen to krásné bílé nic... Snad to ty zesnulé potěšilo víc než plískanice.

Vlastně jsou Dušičky zvláštní svátek, protože na ty, co žijí navždy v našich vzpomínkách, bychom měli myslet nepřetržitě. A já to dělám, alespoň doufám. Kdy jindy jim ale vzdát zvláštní úctu, než dnes? Dvě malinkatý čajovky jsme se ségrou zapálily Anetce na zastávce a dědu Pepu jsem navštívila s rodiči už o víkendu. Tehdy si obloha pořádně poplakala, bylo vážně hnusně... Zbývá ještě babička Karlička v Hlubočepích... Ti všichni jsou v mém srdci a zvlášť dnes jim patřila velká část mých myšlenek. Škoda, že existuje ještě spousta předků a příbuzných, které jsem nezažila, nebo si je prostě jen nepamatuji, protože jsem byla moc malá...:((
Nemyslím ale jen na ty, které jsem znala osobně. Vzdávám touto cestou hold také skvělým umělcům, bez jejichž děl si už neumím představit život. Mám na mysli především Johna L. a George H. Fotky těch dvou mám doma denně na očích a jejich písně mi často zvedají náladu. A to nesmím zapomenout ani na Kurta C.! Kdo to vlastně byl? Génius? Šílenec? Nebo prostě jen nepochopený člověk? Také jeho hudba mi dává sílu. U Anetky jsem si parádně spálila prsty, ale o to víc mě ta vzpomínka zabolela. Mělo to symboliku. Nevím, jak vy, ale já dnes zapálila i takovou malinkatou svíčičku ve svém srdci. A ta mě tam uvnitř krásně hřeje... "Nezemřeli, neboť vědí, že stále budou žít v srdcích těch, kteří je milovali."
In loving memory... Kája
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lola_ Lola_ | E-mail | 2. listopadu 2006 v 20:52 | Reagovat

Vidiš to,já si dneska koupila CD Nirvany.Bylo to děsně impulzivní rozhodnutí,to cédéčko jako by mi řikalo vem si mě,vem si mě.Zajímavý.Jinak,taky vzpomínám.

2 Mára Mára | E-mail | Web | 2. listopadu 2006 v 21:29 | Reagovat

no měl bych pár připomínek k článkům "My friends"

a těm připomínkám se třeba říká Tesik Šimon Wenca no a občas asi i Mára... ;-)  

Přemýšlej o tom Kájo ;-)

3 Kájuška Kájuška | E-mail | 3. listopadu 2006 v 20:18 | Reagovat

Lola_: Takový rozhodnutí bejvaj nejlepší...

Mára: Jasně, jenom jeden nepodstatnej detail... Se Šímou a Tesym nemám žádnou normální fotku, tak budem muset něco vytvořit:D Jo a když už jsem u toho, nepřijde mi tak úplně vhodný psát komentář tohohle rázu zrovna SEM. K tomuhle článku. Ale asi jsem přecitlivělá:))

4 Marelica Marelica | 3. listopadu 2006 v 21:08 | Reagovat

smrt neni, zijou v nasich srdcich jak si to rekla :-*

5 Mára Mára | E-mail | Web | 3. listopadu 2006 v 22:49 | Reagovat

no ja sem ho zatim nečetl a jako nový (nejsledovanejsi) tema k tomu bude asi nejlepsi :-P

6 tesiik tesiik | 3. listopadu 2006 v 23:14 | Reagovat

kájo semnou je nemožné udělat normální fotku;)

7 Mára Mára | E-mail | Web | 4. listopadu 2006 v 11:36 | Reagovat

ale neni

treba ta nase ve stylu kobry 11 vypada normalne....

no tobre tak spis ne :-D

ale normalne vypadat nemusi, mela by bejt i v tipna ne :-D

8 Kájuška Kájuška | E-mail | 4. listopadu 2006 v 11:57 | Reagovat

Hm, tak si ho kdyžtak přečti, protože tady bych bejt tebou fakt nespamovala... A ty fotky nějak vytvoříme...

9 Markeťulinka Markeťulinka | E-mail | Web | 4. listopadu 2006 v 18:42 | Reagovat

jj,Kájísku..i já jsem si zavspomínala...a tak nějak mi přijde,že je to takovej dušičkovej tejden:)takovej smutnej...a všechno tak nějak ,,řeže":(

10 Pájínka Pájínka | Web | 4. listopadu 2006 v 22:02 | Reagovat

Dušičky nemám ráda... už jsem to psala i k sobě... proč jitřit ještě nezahojený rány... paradox, že u babičky jsem s tím smířená, ale u hrobu kamaráda jsem to měla zase všechno zpátky...

11 Kájuška Kájuška | E-mail | 5. listopadu 2006 v 0:43 | Reagovat

Markeťulinka: Je to zvláštní, dost se to táhne už od pondělka a přidala se k tomu i ta zima... Ta řeže pekelně! A nejen ona...

Pájínka: Já nevim, na jednu stranu pěkný, na druhou stranu mi to dává pocit, že na ně myslet musím a přitom bych na ně měla myslet denně... Což většinou dělám, takže ten svátek vlastně nedává smysl=) Ale s těma nezahojenejma ránama: souhlas.

12 kikča kikča | E-mail | 9. listopadu 2006 v 11:11 | Reagovat

jo, dusicky...rozhodne svatek, kterej dodrzuji...ale kdyz chceme, tak jsou s nami porad...a ja rozhodne chci..takze to beru jen ze neuvidim, ale ucitim..

13 Kájuška Kájuška | E-mail | 9. listopadu 2006 v 15:02 | Reagovat

:-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama