Pátek třináctýho (a sobota čtrnáctýho)

14. října 2006 v 22:59 | Kájuš |  Deep in my mind
Pátek třináctýho. Ten se teda vyved... Asi to byl vážně den hrůzy, protože dneska jsem při pokecu s Káťou zjistila, že součet všech cifer v tomhle dni dává navíc dalších třináct... 13.10.2006, jen posuďte sami: 1+3+1+0+2+0+0+6 = ? No, třináct. Ach jo, že já včera vůbec vylejzala z postele... No dobře, tak hrozný to nebylo, to bych zase kecala. Ale každopádně už mi bylo i líp:) Ve školičce to nedřív bylo docela v klídku, dokonce jsem schytala dvě jedničky, což byl po tomhle psychicky náročném týdnu dost velkej úspěch. Konečně zazvonilo. Šťastně jsem se vyhrabala z lavice s výbornou náladou a těšila se do Labyrintu, oblíbené hospůdky naší 1.C. Pátky prostě patří nám...:)

Ten minulej jsem naneštěstí propásla. Naneštěstí? Ani nevím, jestli to bylo dobře nebo špatně... Těžko soudit. Měla jsem se sice taky dobře, ale kdybych já husa tušila, o co jsem tam přišla... Ale to nechme... Tak jsem se tedy šťastně vyhrabala z lavice, těšila se do Lábu a měla nezkrotnou chuť pořádně se ožrat. Jo, čtete správně. Nemám tucha, co to se mnou provedli, faktem ale zůstává, že už nejsem ta abstinentka jako dřív, která se alkoholu ani nedotkla... To teda ne. Je to dobře nebo špatně? Jedna ze zásad, ze kterejch ale asi jen tak neslevim, je kouření, který se mi fakticky hnusí a věřte nebo ne, cigaretu jsem ještě nikdy nezkusila. A jak říkám, v nejbližší době to ani neplánuju.
V Lábu to vůbec nebylo tak super, jak jsem čekala. Lidi z první cé jsou sice úžasní a byla jsem strašně ráda, že tam můžu bejt s nima, ale když se člověk dozví jistý věci a pomalu se hojící rány se znovu otevřou... Nic moc. Teď jenom čistě informativně: Já to tady fakt nepíšu proto, aby mě někdo litoval, protože vím, že opravdoví kamarádi mě podpoří, kdykoli to bude potřeba a nemusí to tu číst, řeknu jim to sama. Asi mi jde jen o to zase se trochu vypsat a taky doufám, že vám tyhlety moje žvásty pomůžou mi pořádně porozumět. Pochopit mě jako každýho normálního člověka, kterej má svý radosti i strasti, kterej občas paří až do vyčerpání, občas si popláče a prožívá to všechno strašně moc naplno. A taky je citlivej... Je toho moc a moc. Asi se zase rozepíšu trošku o sobě, ale v jiným článku, jak tak koukám na to, co tady zase melu:D Chtěla jsem vám přece říct něco o uplynulých dvou dnech. Strávila jsem v "Labyrintu světa a ráji srdce" značnou část odpoledne (možná spíš celý odpoledne:D) a přišel tam za mnou dokonce Tesiik!! Z toho jsem měla obrovskou radost:) Po třech pivech už jsem byla pořádně v ráži. Nejdřív mi bylo veselo, pak vedro, a nakonec jsem se dostala až do depky. A to pořádný. Jsou tu ale i věci, ze kterých mám po tomhle nešťastném pátku dobrý pocit, jako třeba pár slov na vysvětlenou s Honzou, po kterých moje zmatený já prahlo skoro celý týden. Ne že bysme se spolu nebavili, to ne, ve škole bylo všechno skoro v pohodě, ale já měla přesto stále pocit, jako by mezi náma dvěma stála nějaká neviditelná zeď, že je tam něco nevyřčeného, co se musí vyřknout, jinak nebude mít dušička pokoj. Ne že by ho teď měla:)) ...ale už je líp. A bude ještě líp a ještě... Doufám:) Zase jsem byla utrápená, nevrlá a vzteklá a tak to po návratu domů a krátkém setkání s kamarády ze základky skončilo tak, že jsem v deset zaplula do peřin. Měla jsem dost.
Zato dnešek! Dnešek to tak bohatě vykompenzoval, že to už snad líp nešlo:)) Měla jsem se skvěle! Nebudu se o tom zas až tak rozepisovat, snad pochopíte, když vám řeknu, že za mnou do Prahy přijela Klárka až z (ne)dalekých Lovosic. Jediná smůla byla, že jsem musela vstávat setsakra brzy, protože vlak s mou drahou přítelkyní přisupěl na pražské Masarykovo nádraží už v 8:38! Ale co bych pro ni neudělala. Začaly jsme společně s Maruškou, Shimou, Tesiikem, Márou, Terkou a Pavlou návštěvou naší drahé základky, kde se dnes konaly oslavy dvacátého výročí od jejího založení. Ano, je to tak, naše komunistická kostka slavila kulatiny, tak jsme se při té příležitosti pozdravili s učiteli a nostalgicky si zavzpomínali na ty zlaté časy, když jsme ještě byli děti ze základky...:) Já s Klárou jsme se asi po hodince odpojily a vydaly se užít si do centra pořádnou dámskou jízdu! Velkoměsto nám možná spolklo pár stokorun (no jo, tomu oranžově pruhovanýmu tričku se zkrátka nedalo odolat:)), ale jinak jsme to zvládly vcelku bez újmy a moje starosti jako by odvál vítr... Holt není nad to, když se dny kompenzují... a čtrnáctka je moje šťastné číslo:)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Barun Barun | Web | 14. října 2006 v 23:04 | Reagovat

Ahojky....Koukni se plosííím na můj...Můžeš napsat komentář budu mocinky ráda:-)...A nebo se zapojit do mé soutěžky...Měj se

2 Klára =o) Klára =o) | E-mail | 15. října 2006 v 12:41 | Reagovat

Kájo! Úplně skvěle jsem si to užila a bylo to žůžo =o))))) To tričko ti pekelně sluší, takže naprosto dokonalá náhrada..... Víš jak jsme o tom mluvily: Kam se se**u chlapi, když jde o... oblečení =o))) Jo a co bys pro mě neudělala??? Já jsem kvůli tomu, abych tě viděla, vstávala v šest ráno =o))))) A rozhodně mi to stálo za to!!!! =o* =o)

3 ringogeorgepauljohn ringogeorgepauljohn | E-mail | 15. října 2006 v 13:23 | Reagovat

Co se tu člověk nedozví o své zlobivé dcerce...Ale kdo s ní má potom vydržet v jednom bytě, že ano???  P.S. Jeden velmi moudrý a skvělý člověk, George Harrison se jmenoval,  kdysi řekl jednu velmi moudrou větu...Vlastně, bylo to jeho celoživotní motto...Ta věta zněla : "All Things Must Pass"...Tohle si vždycky řeknu, když mám krizi sám.:)

4 Monicka...... Monicka...... | 15. října 2006 v 19:43 | Reagovat

no...ja si nad vasim vztahem s Honzikem vlastne posledni dobou hodne sedavam nad papir...s tuzkou v ruce...a pisu a pisu...o tom co si o tom myslim a jakej z toho mam pocit....mozna to bude tim ze mi na vas dvou vazne moc zalezi a ze ty dva mesice co vas znam sou rpo me jako uz par prozitejch let.......kdyz si s vama o tom povidam ...rozumim vlastne oboum z vaas...mozna ze se jenom potkaly dve dusicky...ktery si myslely ze sou zprizneny...a nakonec zjistily....ze je kazda jina...:(((....no proste jednoduse...mohla bych ti po tomhle vikendu predat celej stos     mejch veledilek :D ale radsi ti je neprinesu...pac bych po tobe nemohla chtit ty rozumy číst:) mej se krasne....:*

5 Marelica Marelica | Web | 16. října 2006 v 13:41 | Reagovat

moje je patnáctka =))

6 Pájínka Pájínka | Web | 16. října 2006 v 17:26 | Reagovat

Pátek byl v poho, ale sobotní večer a nedělní brzké ráno bylo ještě lepší.. ale naši jsou na mě naštvaný ještě dneska...:(

7 Vasik Vasik | 18. října 2006 v 21:02 | Reagovat

patek trinactyho jsem si rano rekl ze nejvetsi smula  je ze jsem vubec vanglii a ze nic horsiho se stat uz nemuze..

8 Kájuška Kájuška | E-mail | Web | 18. října 2006 v 21:55 | Reagovat

Ále Vašku, až tak?=(

9 vasik vasik | 20. října 2006 v 15:26 | Reagovat

ale jo. vazne jsem si to rekl. sice to neni uplne pravda ale rekl jsem si to a docela me to potesilo to vedomi ze se mi nic horsiho uz stat nemuze . takze hura do noveho dne...

10 Kájuška Kájuška | E-mail | Web | 21. října 2006 v 12:18 | Reagovat

Jj Vašku, optimismus musí být =o)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama