Den, kdy jsme přitahovaly pohledy všech okolo

20. srpna 2006 v 16:57 | Kájuš |  Napsáno životem
No vážně... Nadpis vystihuje skutečnost! Vůbec to nechápu, ale bylo to tak. Přestože tahle sobota začala zklamáním, nakonec se z toho vyklubal super den, kterej jsme si opravdu užily! Já a moje kamarádka Míša (chápu, že je na vás těch Míš už trochu moc, tak pro informaci: tohle je Míša Gažáková:) Mám dojem, že sem budu muset v nejbližší době hodit nějakej článek, kterej bude mapovat všechny moje kámoše, odkud koho znám a tak... Co vy na to?:)) jsme se už loni chystaly na festival Okoř, jenže to tehdy nevyšlo, tak jsme se těšily na letošní ročník. Problémem bylo, že dopoledne v den konání jsme stále ještě neměly lístky, nic totiž nebylo do poslední chvíle jistý a v pátek bylo už v TicketPru vyprodáno. Doufaly jsme tedy, že je seženeme ještě na místě. Srazit jsme se měly v 11:15 v metru na Dejvické, jenže já truhlík tam byla už o deset minut dřív a Míša se nečekaně spozdila... Jinak je to holka dochvilná;) Shledání bylo velice radostné:)) Chvíli nám trvalo, než jsme našly zastávku našeho kýženého autobusu, ovšem ve chvíli, kdy jsme zahlídly neuvěřitelenj dav lidí s krosnama a karimatkama na jedný zastávce, bylo nám všechno jasný. Vmísily jsme se tedy do davu a krátily si dlouhou chvíli kecáním. Když autobus konečně přijížděl, zastavil několik metrů před zastávkou a lidi se začali neuvěřitelně mačkat. Dopadlo to samozřejmě tak, že lidi, kteří na zastávce čekali třeba tři hodiny, se do busu nedostali a my, které jsme tam byly tak slabou třičtvrtě hodinku, jsme si dokonce sedly! Moc fér to nebylo, ale co, já si nestěžuju, že:) Pak se přeplněné vozidlo s hrknutím rozjelo.Vzhůru na Okoř!

Po nějaké době Míša, která seděla u okna, hlásila: "Já už ho vidim!"
"To neni Okoř," povídám pochybovačně, asi jsem se nepodívala pořádně. Byl to on. S radostí jsme se propracovaly ven z autobusu a užasly nad neuvěřitelně dlouhou frontou, která se vinula jako had pomalu přes půlku vesničky...
"Prosím vás, tohle je fronta na lístky, nebo rovnou na vstup?" ptám se nějaké slečny na konci toho hada.
"To právě nevíme," zasmála se nervózně a otočila se zpátky ke svým. Hm, tak to nám moc nepomohla, podívaly jsme se s Míšou na sebe a vydaly se podél tý obrovský fronty zase zpátky. Všichni na nás divně civěli, neměla jsem z toho moc dobrej pocit a navíc jsem si tam mezi všemi těmi lidmi připadala hrozně maličká... takový dítě... Rozhodly jsme se nenápadně propašovat do fronty poblíž karavanu se vstupenkama.
"Čáááááu!" ozvalo se najednou za mnou a já s neskrývanou radostí objímala Áďu (nenechte se mýlit, není to moje sestra, ale spolužačka:)) a Petrušku, kámošku z prvního stupně. Ádinka už lístky měla, Péťa ještě ne, tak si stoupla někde poblíž nás. Nějaká slečna, co vypadala jako Aneta Langerová, se nabídla, že nám ty lístky koupí, protože tam prý stojí už od rána. Nejdřív mi to bylo trochu podezřelý, ale vypadala seriózně, tak jsme jí nasolily každá tři sta pade a odevzdaně v té frontě čekaly s ní... Neuhodnete, jak to dopadlo. Míša stála asi tři lidi před kasou, když pořadatelé vyhlásili: "Vyprodáno!" A bylo to vážně tak. Pěkně mi to zkazilo náladu, protože takovou smůlu máme vážně jen my... Péťa s Áďou se tam ještě dostaly a ta obětavá slečna, co tam stála od deseti, taky utřela nos a vrátila nám penízky. Ach jo... Nedalo se nic dělat, tak jsem smutně objala Aduš a Petruš a řekly jsme si s Míšou, že zajdem na pivko. Sledujete to? Ano, vážně je to tak, začalo mi chutnat pivo...:) Neměla jsem s nakupováním alkoholu ještě moc velký zkušenosti, tak jsem se bála, že s náma v tý hospodě vymetou, nicméně Míša si sebevědomě objednala "jeden malý a jeden velký Gambrinus", malej samozřejmě pro mě, a bylo to. Se sklenicema v ruce jsme se vesele vydaly na předzahrádku, kde se všichni otočili, zírali na nás jak zjara a pak si začali něco posměšně špitat. Připadala jsem si jako idiot a hleděla si svýho Gambáče, nicméně očividně jsme budily pozdvižení. Úplně jsem slyšela ty poznámky: "Mateřská školka si vyšla na výlet do hospody!" a tak. Když jsme si objednaly ještě šunkovou pizzu, nálada se mi podstatně zlepšila a za chvíli už jsme se zase jak dvě puberťačky tlemily o sto šest.
"Proboha, už jsou nakalený," slyším najednou mladýho kluka, co seděl na lavici poblíž. Ráda bych podotkla, že to nebyla pravda!! Proboha živýho, nakalená po jednom malym pivu?! Kdo to kdy slyšel? Byla tam s ním taková rádoby drsná slečna, co měla sice vlasy odbarvený na černo, ale růžovou kabelku v ruce, a neustále na nás civěla s nenávistně přimhouřenýma očima. Po nějaké době jsem v záchvatu smíchu shodila svůj batoh z lavice na zem. Když se to stalo podruhé, holčina se na mě znechuceně otočila a povídá: "Ty vé, ten batoh ti dává zabrat, co?" A ta intonace! Nechápavě jsem se na ni zatlemila, ale s moc příjemnou odezvou jsem se nesetkala. Nějak jsem měla v hlavě najednou vymeteno, tak mě bohužel nenapadlo nic vhodného, čím bych ji mohla setřít. Proto jsem se jen otočila zpátky na Míšu a měla v úmyslu se pakovat. Tady už nezůstanu ani minutu! Na Okoři jsme zevlily ještě asi dvě hodiny, sešly se znovu s holkama a krátce po čtvrté sedly na autobus do Prahy.
Nemohla jsme si pomoct, ale fakt se mi to nezdálo, protože Míša měla stejné pocity. Celý den na nás všichni koukali jak na dvě opice v ZOO, ale proč? Příčina mi není doteďka jistá, ale měly jsme z toho docela pozdvižení:D V rodném městě jsme kromě nákupů stihly také návštěvu Jindřišské věže, která mě osobně nadchla. Interiér je nahoře naprosto úžasnej a ze tří oken, která vedou každé na jinou stranu, je krásně vidět celá stověžatá Praha. Taky jsme vyběhaly pár kalorií ze své pizzy, když jsme se šplhaly nahoru do devátého patra. Navíc jsou z nás "smajlíkový sestry", protože jsem sobě i Michalce dodatečně k šestnáctinám koupila smajlovou placku:)) Zkrátka, co dodat. Byly jsme středem pozornosti, a to jsme si ani nezapařily na Okoři... Konečně, ať se ty lidi podívaj, když to doma nemaj:))) Nezapomenutelný den! Míšo, díky za něj...
Na Okoř je cééésta, jako žádná zééé sta, vroubená je stromama...:)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Míša Míša | E-mail | 20. srpna 2006 v 17:42 | Reagovat

Fakt super článek.Já že jsem šla sebevědomě pro pivo, no je pravda, že jsem počítala stím, že nám ho vydají za jakoukoli cenu....

2 Pájínka Pájínka | Web | 20. srpna 2006 v 18:07 | Reagovat

Stane se:) Taky si občas připadám jak někde ne výstavě... a ještě lépe v kleci, protože mi kolikrát přijde, že ty lidi jdou pořád se mnou...

3 shaman shaman | 30. srpna 2006 v 18:46 | Reagovat

ty jo tak to jste docela strelci takhle jit na festak bez listku :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama