Benecko

19. srpna 2006 v 21:32 | Kájuš |  Napsáno životem
Ach mé milované Benecko... Tahle vesnička v samém srdci Krkonoš mi svým způsobem přirostla k srdci. Nejspíš se není čemu divit, když sem jezdím už asi šest let:D Tentokrát jsme vyrazili v poněkud nevšední sestavě já, sestra, děda, teta Jindra a sestřenice Míša, jak už jsem se tuším zmiňovala ve své pohlednici z výše zmíněné obce:)) Řekla bych, že jsme asi působili poněkud vtipně, taková rozvrácená famílie se třema dcerama ve věku dvanáct, patnáct, jednadvacet... No co, ať si každej myslí co chce, co mně je koneckonců po tom:P Hotel "Zlatá vyhlídka" je osvědčenej a domácí Chmelovi jsou super lidi, takže nám nedělalo nejmenší problém napakovat se do apartmá číslo 6 ve druhém patře a ubytovat se já a Adina s dědou v pokoji připomínajícím nudli a zbytek vedle.

Na místo jsme přijeli v pondělí zase tak nějak rozkouskovaně. Teta jela sama autobusem, my ostatní jsme se mačkali v tatínkově lahvově zelené mazdě a cesta nám ubíhala docela příjemně. Dorazili jsme teda kolem třinácté hodiny a hned se vydali na obhlídku okolí, které znám jako své boty:) V sámošce na Skalce jsme nakoupili zásoby v podobě sušenek, housek, pití a nezbytné čokolády a až do večeře (do šesti) jsme se procházeli. Na večeři (po tom, co táta zase odfrčel směr Praha) jsme zjistili, že jsme ve společnosti skupiny dost hlučných lidí, dohromady asi se třemi dětmi... Kdybych chtěla bejt sprostá a zlá, nazvala bych je normálníma buranama, nevychovanejma vidlákama! A vězte, moji milí přátelé z vesnice (Markét, Denisko apod...:)), že vidláci u mě nejsou lidi, co na vesnici bydlej, ale co se prostě jako totální vidláci chovaj:D Tudíž vy ne... Je to asi řečeno dost složitě, ale prostě vás to nemělo nikterak poškodit, jasný? No, ale zpátky k věci... Bylo to fakt k zešílení, večeřet a neslyšet vlastního slova. A to skoro nepřehánim!! Snažila jsem se to brát s ledovým klidem a hledět si svýho jídla, nicméně moje milá teta se s tím nemínila jen tak smířit, cedila mezi zuby opovržlivé poznámky a prostě dost okatě dávala najevo nesouhlas. Já se však obávám, že to přes ten bordel opravdu nemohli slyšet:D
Úterý bylo deštivé. Lilo jak z konve celej den (sledujete to? Zase se krotim ve výrazech:)) a my nevěděli, do čeho píchnout, tak jsme se na víc než půl dne uvelebili dole v jídelně a mastili karty. Byla to docela sranda, protože moje drahá sestřička si i přes četné napomínání pořád nemůže zapamatovat, že po sedmičce se berou dvě! A že po esu stojí jen jeden člověk!!! Ze začátku jsme se tomu smáli, pak už jsme byli fakt bezradní a nevěděli, jak jí to do tý bedny natlouct. Nemusíte se vracet v článku, kolik je jí let, fakt je jí dvanáct a stále neovládá pravidla PRŠÍ! Bože. Dobrá, už se nebudu rozčilovat, ono to prej neni dobrý na pleť... Pozdě odpoledne déšť konečně ustal a my mohli vylézt na horu Žalý, abychom se aspoň trochu rozptýlili po tom šedém nudném dni. Rozhledna měla samozřejmě zavřeno, pořád bylo totiž hnusně a my se táhli zpátky dolů na večeři... Ano hádáte správně, situace se opakovala, ale síla zvyku vás otupí, to mi veřte:D A to jsem to musela přežívat ještě při snídani, tak si to představte... Když už mluvím o těch snídaních, fakt je žeru (a to doslova)! Zbožňuju krkonošský houstičky a to jejich úžasný máslo a sýr a šunku a marmeládu a... No nic. Nechala jsem se tak trochu unést:)
Středa byla ve znamení velkého výletu na Horní Mísečky. Bylo to super, na vrcholu jsem slupla smažák s kroketama, zakoupila turistickou známku, další exempář do sbírky... a mohlo se zase zpátky. Nějakých 25 kilometrů, nebo kolik to vlastně bylo, není zrovna málo a my byli po cestě zpátky už notně unaveni. Horší bylo, že Míše i Adině začalo bejt dost blbě a skončilo to tak, že drahá sestra hodila přímo před Zlatou vyhlídkou docela solidní šavli. Naprosto mě rozhořčil výrok jedné kuchařky, která celou akci pozorovala z okna a suše poznamenala: "Na záchod, ne tady." Asi to bude znít vtipně, ale jak tohle může vůbec říct?! Měla by být ráda, že obsah ségry žaludku neskončil někde na chodbě, no ne?
Druhý den obě zalehly jak lazaři, Míša s horečkama, Áďa s bolestma břicha, pak se přidala ještě teta... Prostě drama. Na procházku jsem tím pádem vyrazila jen já s dědečkem a s obavama, abych to taky nechytla. Komu z vás jsem to ještě neříkala, mám totiž fóbiii ze zvracení. Naprostou, totální hrůzu. A to mluvím smrtelně vážně! Takže mě obcházel děs, že druhej den budu kamarádit se záchodovou mísou zase já:D Když už jsem byla v centru sama s dědou, zaskočila jsem si do infocentra, poslala pár pohledů a pak se na chviličku usídlila na netu. Však jsem vám taky posílala vřelé pozdravy:))
Měla jsem štěstí jak z pekla, že mi v pátek ráno bylo dobře...:) Páteční den byl navíc dnem mýho odjezdu, ale přesto byl dosti dramatický... To jsme se takhle šli projít, celá naše pětice, a po cestě se debatovalo o tom, kde holky tu nemoc chytly (tou dobou už totiž byly OK). Míša se pustila do sporu s dědou, což podle mě neměla dělat, protože jsou oba dva berani tvrdohlaví a dopadlo to, jak se dalo očekávat, totiž tak, že se děda otočil na podpatku a odmítl pokračovat s náma v procházení. Na úpatí Žalý se takhle ptám Míši, kam že to teda jdeme. Očividně se nevyspala zrovna dorůžova, protože na mě dost hystericky spustila: "Jak to mám asi vědět, kam jdeme?! Neptej se mě tak blbě! Furt kam jdeme a že byste si jednou něco vymyseli sami, to ne! Furt vám tady dělám debila!" nebo něco v tom smyslu. Naprosto mě to znechutilo a tak jsem se trochu zržovala vzadu za skupinkou. Co vám budu povídat, ve finále to dopadlo tak, že jsem šla podle očekávání jinudy a nahoře na Žalý na mě koukali jak na exota úplně cizí lidi. Nedivím se jim. Patnáctiletá holka v oranžovym tričku sama na výšlapu? Musím ale říct, že mě moje rodina docela naštvala, protože jim bylo úplně šumafuk, kde jsem, nikdo se mi neozval a zkrátka mě nechali plavat. Vrátili se asi dvě hodiny po mně, když už jsem házela věci do auta, aby mě taťka (mezitím přijel, aby mě na tu noc do soboty vystřídal) dovezl na nádraží. Abych to zhodnotila... Spory sice byly, ale tak to na rodinných dovolených bývá a snad máme nějakou svobodu projevu, ne? Jinak to byly super dny, jako ostatně celý moje dosavadní prázdiny... Díky za ně:)
Když jsem včera sama samotinká vylezla z busu v Praze na Čerňáku, bylo se taky na co těšit. Měla jsem totiž kliku, že jsem se nakonec neminula se svou milovanou Pájou z Dačic, která tu byla u kámošky Verči, a tak jsme se srazily. Bylo to super... Já jsem bohužel neměla času nazbyt, tak jsme si kecly ve třech jenom do Mekáče, já do sebe celá vyhladovělá soukala cheesburger a visela na rtech holkám, co mi vyprávěly všechny novinky:) Samozřejmě jsem taky nezůstala pozadu a počastovala je svými zážitky. Byla to taková sladká tečka za Beneckem a myslim, že to nemělo chybu. Snad jen tu,. že to bylo pouze půldruhé hodiny...:( Viď, Pájí?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Adina Adina | E-mail | 19. srpna 2006 v 21:53 | Reagovat

Supééér!!!Nejvíc mě dostávaj ty hezký kecičky okolo,třeba to kamarádství se záchodovou mísou atd.!!!Moc fajn:)

2 Pájínka Pájínka | Web | 20. srpna 2006 v 8:41 | Reagovat

No, jediná piha na kráse:) Ale bylo krásný, že Verča na začátku jen tak koukala a nestíhala a pak jsme ji strhly:) Jsem ráda i za tu chvilku, co jsme mohly pokeckat:)

3 Kájuška Kájuška | E-mail | 20. srpna 2006 v 9:39 | Reagovat

Jo přesně tak, pak už to jelo =o) Tak zase co nejdřív...=)

4 Denďule Denďule | E-mail | Web | 20. srpna 2006 v 13:12 | Reagovat

No téda.. takovejch zážitků.. ty ses teda měla... jo a Kájuško, dík za ty vidláky.. :)

5 Kájuška Kájuška | E-mail | 20. srpna 2006 v 18:04 | Reagovat

Deniska: Za málo, vlastně za nic... Protože to tak opravdu je:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama