Family holiday

17. července 2006 v 13:46 | Kájuš |  Napsáno životem
Jo jo, i mě to postihlo. Ale jak vidíte, žiju:) A bylo to fajn... To se tak jednoho parného letního dne na začátku července sbalily tašky, kufry a hory jídla, naházelo se to do naší zelenkavé Mazdy 626 a jelo se... Hurá do Osinalic! Nové Osinalice na Mělnicku jsou víska, které by se dalo fakticky bez urážky říkat p*del světa. Autobusy tam skoro nejezdí, konec vsi je slepá ulice a tak je v podstatě neprůjezdná, lišky tu dávají dobrou noc...

Mám to tady ráda, i když na druhou stranu, člověk (a hlavně mladej) potřebuje nějakou tu společnost, že. To je jedna z mála věcí, který mi tady opravdu chybí. Když jsem byla malá, měla jsem tu dva nejlepší kamarády, Dominika a Šimona, a nutno podotknout, že v tom raném věku jsem se ještě s klukama téměř nekamarádila. Jenže s nima dvěma jsme si prostě rozumněla, jsou to bráchové a i pro mě byl Dominik skoro brácha. Když mi však bylo asi deset let, všechno se to nějak podivně zvrtlo a my si po jedné dlooouhé zimě najednou neměli co říct. Od té doby jde zdejší mládež bohužel mimo mě. Faktem je, že jsem člověk společenský a komunikativní a proto jsem se přibližně před rokem pokoušela do týhle partičky zapadnout. Nějak bez úspěchu. Jednak jsem sama vycítila, že tam asi nejsem nijak extra žádaná a také jsem upřímně řečeno zjistila, že jejich styl života a zábavy není pro mě to pravé ořechové. Nějak jsme si už nesedli a já zůstala v Osinalicích sama, napospas jen své rodině a nutnosti bavit se sama podle svého...
Tak jako letos. Děsila jsem se toho, že se tu unudím k smrti, ale koupáním, čtením, výletama a procházkama do okolí, blbnutím s Izinkou a tak dál se dny docela dobře zabíjejí, takže jsem to zvládla. Tímto bych chtěla poděkovat Pavlínce, která se na mě přijela na dva dny podívat, dělala mi skvělou společnost a informovala mě o novinkách na mém milovaném Barrandově. Bylo to super, Pájí:)) Absolvovaly jsme společně výšlap na Říp, hltání báječného zmrzlinového poháru, dlouhé noční rozhovory a kdo ví, co ještě.
Taky jsem tady oslavila svůj svátek, 14. července. Byl to den, kdy jsem se cítila skvělá, žádaná a oblíbená, můj mobil totiž od rána do večera (vlastně až do dalšího večera:P) pípal, jak mi přicházely gratulace. Tímto chci poděkovat: babičce, Klarušce, Jindře, Monice, Pájovi, Pétě, Verče V., Márovi, Šimonovi, Pavlínce, Marušce, Míše, Ondrovi, Verče K., Leoně, Domče, Fílovi, Tomášovi, Michaelce, Markétce a Veru, že na mě nezapomněli... Mám vás ráda a to, že máte (snad) rádi i vy mě, je pro mě ten nej dárek:) Užila jsem si svoje dárečky i borůvkovej dort se šlehačkou, ale teď už jsem zase zpátky tady, v matičce Praze, a jsem za to ráda. Těšila jsem se! To je ta láska k rodné hroudě:)))
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 tesiik tesiik | 17. července 2006 v 19:48 | Reagovat

káájo piš to co takhle udělal speciální verzi pro mne na nejvejš na pět řádků?:P

2 Pájínka Pájínka | Web | 18. července 2006 v 10:17 | Reagovat

No, tak na toto jsem byla doslova nadržená... Až sem zase něco hodíš:) Nevím, čím to je, ale hrozně ráda, tě čtu... Jinak dodatečně všechno nej k svátku... Promiň, že píšu až teď, ale toho 14 jsem byla na dovolený a tak nějak sem se nedívala zpátky...

3 Geisha Geisha | 20. července 2006 v 15:07 | Reagovat

Kájo, jak já ti rozumim, u nás na chajdě je situace dost podobná...  A k svátku sem ti chtěla napsat, vážně (dokonce sem sio to napsala), ale pak sem diář nechala na chatě a vzpomněla si na to až šestnáctýho a to už mi přišlo trochu pozdě...:( Jinak tě mám moc ráda a užij si prázdniny:-*

4 Adina Adina | E-mail | 19. srpna 2006 v 22:09 | Reagovat

Hezký,co na to říct,zajímavý je,že je to všechno tak podrobně napsaný a okecaný :)Dobře se to čte,sestři!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama